O NÁS
Vyžice a Slavkovice

Poloha a popis obce

Krajina v okolí Vyžic a Slavkovic je svojí polohou ideálním výchozím bodem pro pěší turistiku a vyjížďky na kolech. Výhodou je výběr z mnoha typů na výlet (zámky Žleby a Choltice, města Heřmanův Městec a Třemošnice, zříceniny Lichnice a Oheb, vodní nádrž Seč nebo letiště Podhořany). 

Obec Vyžice s místní části Slavkovice (Pardubický kraj, okres Chrudim) se rozléhají na severním úbočí Železných hor poblíž stejnojmenné chráněné krajinné oblasti. Zvlněný terén okolo obce je v neustálém kontaktu s lesními masivy. Síť potoků a rybníků nabízí možnost příjemně strávených chvil i koupání. 


Starosta obce a obecní zastupitelstvo sídlí v budově obecního úřadu - Vyžice 74. Úřední hodiny jsou každou středu od 16.30 do 18.30 hodin

Ti, kteří rádi cestují autobusovými spoji, ocení možnost dopravit se z Vyžic i Slavkovic přímo do Třemošnice a Heřmanova Městce, a odtud pokračovat do Pardubic nebo Chrudimi. 


Občerstvení, hudební akce, rodinné oslavy, svatby, příjemnou atmosféru nebo rozvoz hotových jídel nabízí hostinec "U Holubů" - Vyžice 1. Zde se také pořádá za pomoci obce většina kulturních akcí. Chcete-li se dozvědět více, navštivte webové stránky.

Otevírací doba:

středa 18.00-22.00 hodin,

pátek 18.00-24.00 hodin,

sobota 18.00-24.00 hodin,

neděle 18.00-21.00 hodin.


Široký sortiment zboží a výběr z mnoha druhů čerstvého pečiva nabízí vyžické SMÍŠENÉ ZBOŽÍ - POTRAVINY.

OTEVÍRACÍ DOBA:

úterý 8.00-10.00 hodin,

čtvrtek 8.00-10.00 hodin,

sobota 8.00-10.00 hodin.


V centru Vyžic je umístěn křížek se zvonicí. Křížek z roku 1859 je tvořen dvoustupňovým podstavcem, dříkem a profilovanou hlavicí s osazeným zdobeným železným křížem s plastikou Ježíše Krista. Na kříži jsou písmena INRI - Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum (Ježíš Nazaretský, král židovský). Podle Janova evangelia umístil Pilát Pontský takový nápis na Ježíšův kříž ve třech jazycích (hebrejštině, latině a řečtině).

Vedle křížku stojí dřevěná sloupová zvonice, se kterou se pojí rok její rekonstrukce 1943. Nezvonilo se jen při požáru nebo v případě jiného nebezpečí, podle zvonění měli lidé přehled o čase. Zvoněním se oznamovalo ráno, poledne a večer. Zvonění bylo čestnou funkcí, kterou zastával vážený hospodář. Podle ranního zvonění se vstávalo, v poledne obědvalo a podle večerního zvonění (klekání) chodily děti domů z venku. Podle zvonění se seřizovaly nástěnné hodiny.

Kříž ozdobil střed Slavkovic v roce 1898. Je tvořen dvoustupňovým podstavcem, dříkem a profilovanou hlavicí, ve které je osazen zdobený železný kříž s plastikou Ježíše Krista. Ve větvích jedné z lip, které křížek obklopují, je umístěna zvonice


Historie obce Vyžice

První zmínka o Vyžicích je vztahována k roku 1229. Samotná historie obce sahá k roku 1382, kdy obec Vyžice (jako osada Vydžice, někdy až Vidlice) se Slavkovicemi tvořila součást mrdického zboží. V 15. století patřily Vyžice se svým zbožím k Lichnici. Ve starých knihách je dochována zpráva, že 12. února 1448 (první úterý v postním období) Šimon Lípa z Vydžic před heřmanoměsteckým rychtářem, konšely a svědky prodal vyžický dvůr s dědinou za 156 kop grošů pražské vdově Dorotě, manželce nebožky Matějova syna Lípova. 

Mapa stabilního katastru z roku 1839 ukazuje, že Vyžice byly založeny jako lesní návesní vesnice uprotřed lesa. Nejprve byla vykácena mýtina - dnešní náves. Po obvodu návsi byly odměřeny stejně velké díly, které byly přiděleny novým osadníkům. Ti pokračovali v kácení lesa směrem od návsi dále. Okolní lesy obklopují vesnici a vytváří tím prostor, v němž byly od středověku pole a louky.

Do historie obce zasáhla třicetiletá válka, která v letech 1618-1648 pustošila celou Evropu, a jejímž motivem bylo náboženství (katolíci x protestanti). Před vypuknutím války bylo ve Vyžicích devět usedlostí. Po roce 1634 byly všechny válčící strany finančně vyčerpané. Důsledkem bylo, že se vojáci museli živit sami. Tato metoda ovšem znamenala pohromu pro civilní obyvatelstvo. Vojáci drancovali vesnice i města - loupili, rozbíjeli a vypalovali domy, mučili lidi (aby jim pověděli, kde mají schované zásoby nebo peníze). Takto se chovali vojáci nepřítele, ale i domácí armáda. Všude byla bída a hlad, začaly se šířit choroby. Po válce byla většina vyžických stavení zbořena a Slavkovice se v důsledky války zcela vylidnily.

V 16. století patřily Vyžice Trčkům z Lípy, po roce 1577 Stolanům a v roce 1608 k Heřmanovu Městci, s kterým měla obec společnou rychtu. V témže roce patřila k Vyžicům víska Hody. Ta stávala v lesích mezi Slavkovicemi, Vyžicemi a Sušicí. Víska Hody byla zničena třicetiletou válkou a následnou protireformací poněmčelé držitelky heřmanoměsteckéhopanství Anny Marie Josefíny Khyslové. 

Obec Vyžice měla v roce 1789 osmnáct čísel popisných, v roce 1820 dvacet čísel se 158 obyvateli, v roce 1890 třicet sedm čísel s 240 obyvateli a v roce 1910 čtyřicet osm čísel s 295 obyvateli. V 19. století vznikla jižně od obce osada Na Obickách. 


Historie místní části Slavkovice

První písemná zmínka o Slavkovicích pochází, stejně jako u Vyžic, z roku 1229. V tomto roce vydal král Václav I. listinu, ve které potvrdil opatovickému klášteru jeho majetek, do kterého spadaly také Slavkovice.

Na konci 16. století, v roce 1572, tvořilo Slavkovice sedm selských usedlostí. Vesnice vzkvétala až do vypuknutí třicetileté války. Když bylo po bitvě na Bílé Hoře povoleno pouze katolické náboženství, mnozí poddaní ze Slavkovic opustili statky a chalupy a odešli ze země. Během 17. století vesnice zpustla. Opuštěná půda připadla vrchnosti, která zde zřídila panský dvůr. Ten stával na severní straně návsi.

Přesto se Slavkovice těžce zalidňovaly. V roce 1789 měly sedm popisných čísel, v roce 1820 třináct popisných čísel s devadesáti obyvateli. V roce 1910 zde žilo 120 lidí v 17 domech.